Mapa - Castellaneta

Castellaneta (v místním dialektu Castlànet) je město v jihoitalské provincii Taranto v oblasti Apulie.

Oblast, kde nyní leží Castellaneta, byla osídlena už v době bronzové, tj. ve 3. až 2. tisíciletí př. n. l. Později zde pobývaly kmeny Sikulů, Messapiů či Japygů.

V roce 550 bylo v místě údajně založeno opevněné město (: Castania), jehož význam a velikost narůstaly, když se do něj uchýlili uprchlíci před nájezdy Saracénů. Podle jiné verze ale šlo o řeckou kolonii, která existovala až do 8. století, než ji Saracéni zničili a její obyvatelé se přesunuli do Castellum Unitum (Spojeného hradu) v horách.

Nehledě na to, jaký je skutečný původ názvu, Castellaneta vznikla a v roce 1064 byla dobyta Normany, kteří z města vypověděli byzantské obyvatele. Biskupství bylo založeno zhruba v té době. Ve 13. století bylo město Karlem z Anjou prohlášeno za královské.

Castellaneta kolem roku 1700

V roce 1503 v průběhu italských válek obyvatelé z města vyhnali francouzská vojska pod vedením vévody z Nemours v události, která dostala název Sacco di Castellaneta. Utlačování francouzskými okupanty obyvatelé Castellanety nemohli snášet a s pomocí malé skupiny španělských vojáků v noci přepadli francouzský tábor ve městě. Překvapení Francouzi se nezmohli na odpor a z města utekli. K události došlo v oblasti kolem katedrály, hlavně v uličce Sacco. Vévoda z Nemours sice sbíral síly na znovuobsazení města a hrozil jeho vypálením, ale tlak Španělů na jiná města v okolí nakonec tohoto osudu Castellanetu uchránil. Město si tímto kouskem vysloužilo titul Fidelissima Civitas.

V roce 1519 se ale dostalo do majetku vlámské šlechty a jeho význam se propadl.

V roce 1860 se město připojilo k sjednocenému italskému království, sloužilo ale i jako místo úkrytu pro některé briganti, kteří v jižní Itálii bojovali proti sjednocení. Nejslavnějším z nich byl Antonio Locaso zvaný „il Crapariello“, popravený v Castellanetě v roce 1863.

V obou světových válkách Castellaneta zaznamenala množství ztrát na lidských životech, které připomíná památník ve městě. Za druhé světové války ustupující Němci město ostřelovali a způsobili smrt 27 lidí, převážně civilistů včetně žen a dětí, kteří slavili v centru města příchod osvoboditelů. Za tuto událost byla po válce městu udělena bronzová medaile za občanskou statečnost.

7. února 1985 došlo ve Verdiho ulici k sesuvu půdy, který způsobil smrt 34 lidí. Jejich osud připomíná památník vybudovaný společně s novou koncertní síní a městskou knihovnou.